Rubrika: O architektuře

Porto - vzhůru za dobrou architekturou! - 1 hlavni

Porto – vzhůru za dobrou architekturou!

Portské, oceán, UNESCO. Toto portugalské přístavní město nám rozhodně není cizí. Část našeho týmu v Portu strávila několik měsíců při studiu a na stáži, a tak nabízíme několik nevšedních archi tipů kam zavítat, až budete přehlceni davy a budete se chtít pokochat dobrou architekturou.

 

Centrum – Maus Hábitos a Batalha Centro de Cinema

Při návštěvě tohoto historického města pravděpodobně zavítáte na jednu z nejrušnějších nákupních ulic Rua de Santa Catarina. Na konci této ulice najdete parkovací dům Maus Hábitos ve stylu art deco navržený ve 30. letech architektem Máriem Abreu. Pravý skvost se ale nachází na střeše – restaurace s výborným jídlem a bar, ve kterém se odehrávají komunitní akce a především koncerty. A jednou za měsíc tu za lidových 5 € můžete zažít kratší verzi tradičního portugalského fada.

Druhým místem, kam byste alespoň měli nakouknout, je Batalha Centro de Cinema (1947, Artuhur Andrade). Dvousálové kino s filmovou knihovnou, kavárnou a výstavním prostorem prošlo rekonstrukcí v roce 2022 pod taktovkou architektů Costa, Ribeiro a Fernandez. Tato práce jim vynesla nominaci v prestižní architektonické soutěži Mies van der Rohe award.

 

Maus Hábitos

Batalho Centro de Cinema

 

Na pláži – Casa da Arquitectura, Terminal de Cruzeiros do Porto de Leixões a promenáda Marginal de Leça da Palmeira

Než vystoupíte na modré lince metra a zamíříte k nejznámější pláži Praia de Matosinhos, zabočte do postranní ulice do Casa da Arquitectura. Kulturní spolek v budově původního vinařství zrekonstruovaného G. M. Vazem popularizuje architekturu skrz galerijní a přednáškové prostory. Najdete tu ale i kavárnu a můžete si pořídit nějakou designovku v galerijním obchodě.

A teď vzhůru na pláž. Přímo před vámi se rozkládá oceán a po vaší pravici vybíhá do moře molo, na němž se skví spirála obložená milionem bílých hexagonových dlaždiček. Lodní terminál Leixões od architekta Luíse Pedra Silvy, jenž vznikl v roce 2015 a v současnosti slouží jako námořní vědecké centrum, je možné navštívit každou neděli. A pokud nemáte strach z výšek, doporučujeme i navštívit nedaleký parní jeřáb Titan.

 Na sever přes řeku Leça začíná promenáda Marginal de Leça da Palmeira. Dlážděná cesta, která je i součástí poutní cesty z Porta do Santiaga de Compostela, je navržená slavným portugalským architektem Álvarem Sizou a propojuje jeho dva slavné projekty. V přímořském koupališti Piscina das Marés z 60. let je možné se smočit v sezóně od června do srpna. A Casa de Chá da Boa Nova, který promenádu zakončuje, je výbornou ukázkou Sizova gesamtkunstwerku. Michellinská restaurace je elegatně zakomponovaná do útesů a krom fine-diningu nabízí i půvabný pohled na oceán.

 

Casa da Arquitectura

Terminal Leixões a jeřáb Titan

 

Piscina das Marés

Casa de Chá da Boa Nova

 

Když prší – Serralves a Casa da Musica

Počasí v Portu je známé svou nepředvídatelností a někdy vás překvapí déšť. Co teď? Máme řešení – návštěvu dvou architektonicky významných objektů. Ačkoliv vzdálenost mezi nimi budete muset pravděpodobně překonat jinak než pěšky, budovy nabízí sloučené zlevněné vstupné.

Casa da Musica asi netřeba představovat. Koncertní hala výrazného tvaru z pohledového betonu od slavné architektonické kanceláře OMA z roku 2005 vyhrála evropskou cenu RIBA. Běžný návštěvník koncertu však uvidí pouze zlomek budovy, doporučujeme proto prohlídku, která trvá necelé dvě hodiny. Dozvíte se spoustu o historii a architektuře stavby, její technické části a navštívíte deset prostorů, jež každá má svůj specifický design.

 V rozsáhlém parku Nadace Serralves se nachází spousta uměleckých děl – a především čtyři muzea. Nejznámější z nich, Museu de Serralves od Álvara Sizy, nabízí krom moderního umění také restauraci, kavárnu a knihovnu. Na své si v tomto obrovském areálu přijde i milovník tradičnějšího umění, filmu a dokonce i botaniky. A pokud nemáte náladu na umění, můžete se za nižší vstupné projít po parku kolem rybníku, dát si malé občerstvení v čajovně, vyšlápnout si stezku skrz korunami stromů, projít si záhony pestrobarevných květin nebo se kochat ovečkami a koňmi.

 

Casa da Musica

Serralves

 

Za sportem – Estádio do Dragão a Terminal Intermodal de Camphanã

Ještě než doporučíme sakrální budovu, pověnujme se jinému náboženství – sportu. Fotbal k Portugalsku patří stejně neodmyslitelně jako k nám hokej. A máte štěstí – v Portu se nachází třetí největší portugalský stadion Estádio do Dragão. Železobetonová konstrukce s dvěma příhradovými oblouky tvořící střechu byla realizována v roce 2003 architektem Manuelem Salgadem a dokáže pojmout až 50 000 návštěvníků. Fascinujícím detailem je až 21 000 m² tradičních portugalských kachliček azulejos po vnitřním obvodu stadionu, které se honosí jmény všech portských hráčů. A ačkoliv i stadion nabízí prohlídky, v tomto případě doporučujeme si koupit lístek na menší zápas, který stojí přátelských 18 € – 35 €.

 Ještě než se ale naladíte do fotbalové nálady, vystupte o jednu zastávku metra dřív na Terminálu intermodální dopravy Campanhã. Tato horizontální betonová stavba, kde se kříží metro, vlak, autobus i automobilová doprava, byla první veřejnou budovou, která získala zlaté úrovně při ekologické certifikaci LEED. Realizovala se teprve v roce 2023 architektem Nuno Brandão Costou, a krom kombinace betonu, skla a zelené střechy zaujme i např. dobrou vizuální identitou.

 

Estádio do Dragão

Terminal Intermodal de Camphanã

 

Pro fajnšmekry – Faculdade de Arquitectura a Fundacão Livraria Lello

A na závěr už jen dvě práce nikoho jiného než Álvara Sizy. Pokud jste stále ještě lační po architektuře, nabízíme dvě možnosti, které jsou trochu z ruky.

 K první musíte na sever, do nadace Fundacão Livraria Lello. Sídlí v původním klášteře Leça do Balio a v současnosti slouží jako výstavní a přednáškový prostor. Její genius loci podtrhuje i půvabná zahrada se Sizovou intervencí z bílého betonu. Celé místo nabízí zklidnění a zpřítomnění.

 Druhým je komplex budov Fakulty architektury blízko řeky Douro, která sice nabízí prohlídky pro veřejnost pouze v letních měsících, ale vstoupit do budov lze i v průběhu roku. Sedm objektů je typickou ukázkou Sizovy obdivuhodné práce s prostorem, výškami i hmotou.

 

Fundacão Livraria Lello

Faculdade de Arquitectura

 

Obce a my: Obecní dům jako srdce komunity - 1 kozasice

Obce a my: Obecní dům jako srdce komunity

Dětská skupina a obecní byty v Kozašicích

Zájem o kvalitní architekturu v poslední době ve společnosti roste a nezáleží na měřítku. Ať už se jedná o jednotlivé stavby, veřejná prostranství či dokonce okolní krajinu, do zvelebování se pouští velká města i malé vesničky. Někteří na to jdou cestou architektonických soutěží, jiní přímo oslovují ověřené architekty; důležité však je, že se povědomí o důležitosti architektury a urbanismu stává standardem. Příklady dobré praxe mapuje kupříkladu knižní trilogie Michaely Hečkové (O městech a lidech, 20 000, Možnosti vesnice), ve kterých dokumentuje (ne)obyčejné lidi, kteří svou energií a odhodláním vdechli obci nový život.

Pro nás je vždy ctí s takovou otevřenou obcí pracovat. Jedná se často o dlouhodobou spolupráci s důrazem na celkovou koncepci – mnohdy jdeme až za hranice (katastrální, či původních představ), abychom uchopili projekt celistvě a kontextuálně. V takových případech je nejdůležitější vzájemné porozumění, a tak je pro nás stěžejní komunikace a hledání nejvhodnějších řešení, často i ve vazbě na dostupné dotační tituly. Snažíme se vytvořit podmínky pro dlouhodobý udržitelný rozvoj, oživit veřejné prostory a podpořit komunitní život.

Komunitní dům ve Slapech

Obecní úřad ve Slapech

Velkým tématem dneška jsou obecní a kulturní domy. Jejich kořeny sahají mnohdy až do konce 19. století, kdy se v rámci aktivního společenského života stavěly spolkové domy, k setkávání sloužily i hostince, koloniály, školy či hasičské zbrojnice. Po druhé světové válce však došlo k zásadní proměně. Řada kulturních domů či jejich přestaveb pochází především z tohoto období, zejména ze 60. až 80. let. Často vznikaly z ideologických důvodů a svou velkorysostí, někdy až předimenzovaností, výrazně přesahovaly reálné využití.

Ačkoliv se jednoznačně jednalo o významný společenský bod, jejich měřítko a monofunkčnost neodpovídají dnešním potřebám malých obcí. Jsou proto nedostatečně využívané, chátrají a pro municipality mohou být zátěží.

Obecní dům v Lipolticích

Polyfunkční objekt v Míčově

S obcemi diskutujeme o jejich budoucnosti, navrhujeme smysluplné rekonstrukce, ale, v případě potřeby, i demolice. Navrhujeme víceúčelové sály pro setkávání, oslavy i cvičení; prostory pro hospody, malé knihovny, obecní úřady, pošty a předškolní vzdělávání; obecní byty pro mladé rodiny a seniory. Přesně na míru velikosti a potřebám obce tak, aby se obecní domy znovu staly těžištěm a propojovaly obyvatele.

Obecní dům v Hněvkovicích